(Ne)klouže!
Když se díváte na představení tanečnice Pole Dance, tak se kocháte tou krásou a obdivujete její sílu a šikovnost. Jak krááásně se kolem té tyče točí. To jde přeci úplně samo.
Lekce pole dance Vás vyvedou z omylu. Za prvé zjistíte, že tyč se dá dát i do polohy "spin". Takže ne vždy se tanečnice točí jen tak. Samozřejmě musí pracovat s těžištěm a švihem, ale na statické tyči by nerotovala tak dlouho jako na otočné.
I na neotočné se však dá točit. Existuje spousta otoček. Patří k tomu jednoduššímu, základnímu, co se na kurzech učí. Otočkou se prostě začíná. A jako úplný začátečník zjistíte buď, že na tyči drhnete, tedy že vůbec neklouže A NEBO, že to klouže jako prase! A protože tyčka má smysl pro humor, klouzat vám bude, když budete chtít držet, a držet bude, když budete chtít klouzat. Je to téměř přímá úměra. Lze překonat pouze počtem pokusů, spálenin, mozolů a zpocených uklouznutí.
Zrovna včera jsme se kolektivně rozhořčovali, jak je to nespravedlivé. Celou hodinu se snažíme sestavu prvků začít u stropu, abychom při poslední figuře netřely ksichtem o podlahu. A to i když děláme cviky, při kterých skluz dolů není jejich součástí. Spíše jde o změny statických figur. Na konci většina z nás poslední prvek stejně nezvládla, bo už na něj nebylo u podlahy místo. (Ten sál má prosím 4 metry na výšku) To by nás samo o sobě tolik nermoutilo, kdyby posledním cvikem nebyl sjezd ve vejci. To vylezete hodně nahoru po tyči, zabalíte se do klubíčka a tyč máte mezi skrčenýma nohama. Pak (teoreticky) dáváte nohy pomalu od sebe a sjede po tyčce dolů. (To někdy vydá velmi děsivý zvuk, což už je jiný příběh.) No tak jsme vylezly nahoru, zaujaly polohu vejce a... a nic. Držely jsme tam, jak vejce na špejli (vlastně na špejlích). Snaha byla! Nohy jsme dávaly od sebe, předkláněly se dle pokynů a NIC! Gravitace, ta mrcha, co nás celou hodinu tahala k zemi, pot, který nám komplikoval do teď držení a ani naše vůle popojet aspoň metřík, nám nebyly nic platné.
