TOT na Ukrajině – Tůtů – Bůbů
Vasil se ženou pak odešli domů a my ještě chvilku seděli na jejich verandě. Já to zabalila jako vždy první a ospalá se odebrala nejprve umýt do potoka (krásně studená voda) a pak - perfektně probuzená - jsem šla spát. Kluci tradičně ponocovali s kamarádkou vodkou. Později mi vyprávěli, že šli rybařit a při té příležitosti měli možnost pozorovat proti proudu plující hromadu odpadků. (nádhera)
Ani nevím, kdy šli spát, ale bylo to už hodně pozdě. Nebo spíš brzo. Záleží, z jakého dne se na to díváte. První nás ráno probudil telefon mojí mamky. Samozřejmě se na telefon koukla až ráno a z počtu nepřijatých hovorů a sms usoudila, že nás sebralo Ukrajinské komando. Já už měla mobil vybitý, tak volala Opičákovi. Ten jí řekl, že je vše fajn a spali jsme dál. Pak se jakoby z dálky přibližovalo cinkání zvonců. Postupně sílilo a v polospánku jsme jen věděli, že poblíž jsou krávy. Na Ukrajině normálka, takže jsme se nevzrušovali. Najednou vidím, jak Opičák otevírá zadní dveře, a něco hází po nějaké krávě se slovy: “JEDEŠ!“
To něco bylo mýdlo a kravka ani nemrkla. Důvod vrhu mýdlem byl fakt, že tato kráva (jedinec z asi dvacetičlenného stáda) koukal pootevřenou brankou do Vasilovi zahrady až příliš zvídavým pohledem. No koukal…ta kráva už byla napůl v ohradě. A jak jsme se probrali a měli možnost vidět její kompletní entré dovnitř.
Opičák zosnoval nový plán. Vyskočil z auta, a branku za krávou zavřel. (ohledně té branky si dovolím vsuvku. Vasil ji večer zavřel, já ji večer zavřela…hádejte, kdo ji nezavřel, když procházel?) Poté opičák, který se krav, jak jsem zjistila, bál, skočil opět do auta.
Jeho strategie, jak se mi později svěřil, byla následující. Kráva sice bude v ohradě, ale jen jedna. Zbytek stáda usoudí, že má jít dál a půjde. Až stádo poodejde, Opičák pustí ojedinělou krávu a ta se sama dobrovolně vydá za stádem. Dobrý ne? Ani náhodou! Stalo se to takhle…
Další kráva v pořadí (to už byl Opičák zase „v bezpečí“ v autě) nabrala hlavou kus celý panel plotu, odhodila ho bokem a vesele si to s kámoškama napochodovala do ohrady za první krávou.
Já se svíjela záchvatem smíchu, zatímco Opičák panikařil a nadával.
Opičák: „ Do p***! Ty vole co mám teď dělat! To byla asi nějaká vedoucí kráva! Vasil nás zabije! Jak se to ovládá taková kráva? Kdyby to mělo aspoň motor, nebo ovladač! Ty krávo! Co tedˇ?“
Snažil se probrat Tapíra vysílačkou, ale ten ji měl pochopitelně vypnutou a ještě sladce spinkal. Šla jsem ho probudit, zatímco Opičák se vydal s toaletním papírem hledat ranní útočiště. Na tohle se prý nejdřív musí….
Krom asi tří individualistek se v ohradě vesele páslo celé stádo stračen a já ťukala Tapírovi na okýnko. Ťuk ťuk! Tapír vztyčil hlavu a ospale zamrkal.
Tapír: „Dobré ráno!“
Tele: „Čau, v ohradě jsou krávy!“
Trvalo jen chvilku než porozuměl a oči se mu rozšířili překvapením.
Tapír: „Vasil nás zabije!“
Po chvilce, kdy se do lesa odebral s toaletním papírem ještě Tapír a nakonec i já, si Opičák utrhl dlooouhý prut a lehce vyděšen, ale odhodlán se vydal do ohrady.
Následovali jsme ho a začala hra „Kdo vyžene nejvíc krav?!“. U mě se projevil přirozený talent (možná proto, že jsem Tele J). Většina mě poslechla v pohodě a tak se holky vesele vydaly zase na cestu a pokračovaly, bůhví kam to měly namířeno. Kluci také slavili úspěchy. Dokud nenarazili na jednu velmi tvrdohlavou krávu.
Opičák: Ty vole, tady je nějaký kverulant!“
Kráva se totiž nejen nehla, ale pásla se dál opačným směrem, než byl východ z ohrady. V jednu chvíli se i trochu prudčeji rozešla a Opičák v tu chvíli změnil „Tak jdi ty krávo!“ na „Né, v pohodě, v klidůůů, dojez si co potřebujééš!“
Nakonec zůstala v ohradě jen tahle protestantka. Opičák to u ní zabalil a tak jsem ji šla přemlouvat já s Tapírem. Chvíli to trvalo, než jsme si našli systém. Na šťouchání a strkání nereagovala ani mrknutím.
Kdo ví, jestli ji pak přestalo bavit naše snažení nebo opravdu fungovalo švihat prutem do trávy hned za jejíma nohama, každopádně vyšla ven a dala se za stádem. Plot se postavil zpět a branka zavřela. Mohli jsme se jít nasnídat.
