1. První víkend
So 20.5.
9:30 - První ráno začalo odhodláním a vyprsknutou kaší. Asi těch „třicec sekund v mikrovlnce“ mysleli doslova. Seškrábla jsem pořebné kJ z mikrovlnkové podložky a nasnídala se kaší s originální příchutí. Byla docela dobrá. Ale spíš jsem po ní dostala na něco chuť, protože normálně nesnídám. Samozřejmě si nedám nic. Těším se na oběd.
11:30 Mám hlad. Respektive řeči o tureckém chlebu s česnekem jsou poněkud bolavější, než jsem čekala. Ale skvělé bylo zjištění, že už je 11:30. To znamená, že za chvíli je oběd! Juchú bude rajčatová polévka. Opičák tu přede mnou krájí okurku. Zřejmě na ní dostal chuť po přečtení mého manuálu. Každopádně pokušení narůstá. Vím, že půlku okurky můžu, když bude nejhůř, ale chci to vydržet.
16:30 Myslím, že jsem si na první den vybrala ideální prostředí. K obědu jsem já měla, jakési slepené makaróny a množství raději nekomentuji. Ostatní měli houbovou polévku, sekanou s bramborem a buď hlávkovým salátem se zálivkou se špekem a nebo něco jako šopák s balkánským sýrem. Když člověk nekonzumuje to co ostatní, všímá si jak to vkládají do úst. Je to fascinující podívaná. Představovala jsem si, že ta sousta koušu a polykám já. Celkem to zabralo, a čím méně toho měli na talířích, tím méně mě to mučilo. Po obědě jsem tedy hlad neměla a zaměstnala se natíráním stěny. „Svačiny“ jsem se ovšem dožila opět hladová a už jsem i dost zesláblá. Smothie jsem ucuckávala tak pomalu, jak jen jsem byla schopná. Byl moc dobrý. Jen mi moje tělo říkalo něco ve smyslu „víc prosím“. A jako na potvoru vytáhla před chvilkou Opičákova maminka z trouby buchtu s rebarborou. Voní luxusně, jak chutná si raději nepředstavuji. Už se ani nekoukám, jak si ji dávají. Kecám, občas se kouknu. Už se bohužel nemám moc na co těšit, než na to samé smothie, co bylo k svačině. Moje nová mantra zní „hlad je převlečená žízeň, hlad je převlečená žízeň, hlad je….“
19:00 Tak jsem sežrala svoji SOS povolenou dávku – půlku okurky. To je něco co můžu, když přijde krize. A ta přišla. Problém je v tom, že vím, jak velká bude večeře. A ta je až za hodinu. No myslela jsem si, že to bude jednodušší. Člověk má najednou chuť úplně na všechno. Dokonce i na auto šampon, co tu přede mnou stojí na poličce. Vypadá skvostně, jak je oranžový a pěnivý. Zítra si přidám do vody tu příchuť. Třeba to můj mozek trochu víc oblbne. Je to v hlavě.
21:00 už nemám hlad. Buď to můj žaludek konečně pochopil, nebo umřel. Koukat se, jak ostatní večeří špekáčky z grillu s hořčicí a chlebem mělo podobný efekt jako u oběda. Kupodivu to bylo mnohem snazší než čekat do večeře. Druhou půlku koktejlu jsem během shakerování chrstla na kulečníkový stůl (jen dvě kapky), čímž jsem na sebe upoutala nechtěnou pozornost. Za chvíli jdu spát, vodu mám splněnou, jídlo taky. Snad je to nejhorší za mnou.
Ne 21.5.
9:30 Probudila jsem se kupodivu docela plná energie. Pak jsem snídala kaši, která se mi na rozdíl od včera více povedla, a cítím se sytá. Poprvé za 30 hodin. Testla jsem sladidlo na pití. Je to opravdu pomerančové a dobré. Ale asi to nebudu dávat do pití stále. Ta voda je taková lépe pitelná. Ale až bude chuťová krize, tak se to hodí. Můj dnešní cíl je, přežít to bez okurky.
12:00 Čumím jako blázen, ale 4tý den pitného režimu a moje oteklé nohy už nejsou oteklé. Respektive nateklé, protože se mi v nich držela voda. Udělalo mi to hroznou radost a přidalo mi to na motivaci. Také obědová polévka mě potěšila. Opravdu byla chuťově dobrá. I jí bylo celkově víc, než těch makarónů, které se mi včera slepily. Zatím to probíhá dobře. Těším se až budu krásná a štíhlá neoteklá už jsem!
19:00 Čichám ke všemu. Uzené maso co mi dřív smrdělo, mi voní jako nejlepší svíčková. Musím hlavně zaměstnávat mozek. Dnes to bez té okurky přežiju. Ale vylézt do čtvrtého patra bylo teda maso. Hold redukční dieta není na velký sport. Musím přeorganizovat dávky. Dopoledne je snadnější takže půlku koktejlu zařadím k snídani. A kaši, co je celkem sytá dám asi na oběd. Ale nevím, zda si tím nepřihorším. Zásadně nepřemýšlím nad tím, na co mám chuť. To by totiž nedopadlo dobře. Strašně se těším na pátek. To by mi mohla hlídačka říct, že od soboty můžu aspoň trochu zeleniny. Je třeba mít se na co těšit.
