Duch Vánoc si najde Vás
Lidé před Vánoci jsou nervózní. Nejsou většinou natěšení a nadšení. Teď nemluvím o dětech, ale o dospělých. Nervozita je ve vzduchu. Nákupy, davy, nucené uklízení, pečení a přání všeho nejlepšího do nového roku. A v tomto období, kdy všichni mluví o kouzle Vánoc a snaží se ho chytit, většině se to v tom shonu nepodaří. Tak strašně se chtějí těšit a užít si to, že je to pravé kouzlo mine. Nakonec jsou rádi, když je ten shon za nimi.
Tento víkend jsem provázela dva své kamarády z Krkonoš po Brně. Protlačili jsme se trhy, proběhli kasematy na Špilberku a dali dortík v kavárně na Zelňáku. Když jsme stáli frontu na vyhlídku na radnici, už jsem si říkala, že ty tlačenice kazí zážitek, který jsem se jim snažila zprostředkovat. A pak jsem šli směrem ke Svoboďáku po hlavní třídě a najednou zničeho nic se z kraje ulice ozval zvuk trubek, a pozounů a hráli nejvánočnější písničku co znám "Nesem Vám noviny".
Sedm chlapíků s žesťovými nástroji hrálo na ulici vánoční koledu tak krásně, že jsme se museli zastavit a poslouchat. Po odehrání předehry začali dokonce zpívat. A najednou byly Vánoce. Ty pravé Vánoce. Ten moment, kdy se zastavíte, a máte prostě radost, že jste tam kde jste. Vánoční světla na vás svítí a vy se vyhýbáte vánoční šalině a posloucháte. Těch sedm chlapík pak zahrálo ještě několik písní. U toho se zvládli usmívat a nabídnout v meziprogramu objetí zdarma. A tak jsme tam stáli, poslouchali, nechali se obejmou a zase poslouchali.
A nebyly to vánoční trhy které mě a mým kamarádům na chvíli přinesly vánoční náladu. Byl to duch vánoc skrze radost těch mladých mužů, kteří měli ducha vánoc v sobě a dokázali ho předat dál.
