Lála
Lála je moje drahá kolegyně. Sedí celý den vedle mě a dává na mě pozor. Snad proto, že je starší a zkušenější, snad proto, že je taková. I přes vetší věkový rozdíl a fakt, že ona je tam, kam já bych chtěla jednou dojít - vdaná, dvě krásné děti, dům a milující manžel, ji beru jako kámošku, více než mentorku. I proto, že umí být větší rebel než já.
Lála je hodně specifická svým perfekcionismem a snahou o dokonalost. Zbytečně se někdy trápí tím, že něco není dostatečně kvalitní a čisté nebo hezké. I sama k sobě je dost kritická. Před rokem nasadila hubnoucí kůru, kterou opravdu nepotřebovala. Nicméně se z pěkné štíhlé ženy se stala pěkná hubená žena. Přidalo ji to i v obličeji pár let, ale to jsme nikdo neměl to srdce jí říct. Stejně je to pořád kočka a to už má po čtyřicítce.
Má velké oči, drobný obličej a nosí hnědé krátké vlasy. Momentálně se zmítá mezi dilematem - ostříhat na hodně krátko, nebo nechat dorůst mikádko pod uši? Někdy se trochu hrbí. Obléká se vždy pěkně a vkusně, ale musím se odvážit jí říct ať si už nebere ten černý rolák. Vypadá pak smutně.
Je to člověk kterého dost obdivuju. I za to, že kolikrát řekne co má na srdci. To je totiž vlastnost, kterou já jsem trochu zazdila, protože se někdy nechci přít.
