Postřehy Stoleté Opice...

Hned po příjezdu jsem vyměnila eura za jejich dirhamy. Bohužel jsem měla nejmenší bankovku o hodnotě asi 125 czk. A věděla jsem, že bych portýrovi až nám donese kufr do pokoje měla dát spropitné. Měla jsem dilema, protože takové dýško je přeci jen i na tamější poměry hodně. Dostaly jsme staršího, poměrně malého a hubeného pána. Ten popadl oba naše kufry a vyrazil. Pochopte ten jeden kufr měr skoro třicet kilo. Druhý byl menší, takový ten typ co si můžete vzít do letadla. Ale i ten macek sám by stačil na to, aby se mladý a silný muž zapotil jako prase. Natož tenhle starší pán.

Ale byla tam ještě jedna důležitá skupina. Animační tým. Skupinka asi 16ti mladých mužů a žen, která žila tím, aby zabavili a pobavili hotelové hosty. Za tím účelem měli denně naplánováno asi 20 různých aktivit od klasiky jako akvaaerobic, přes lekce bachaty až k různým společenským hrám.

Krásné na dovolené tak daleko od domova je poznávání těch kulturních rozdílů. Například fakt, že si nesmíte fotit místní lidi. A když, tak až po dotázání. Jenže to pak znamená za peníze. Dále nesmíte fotit vládní budovy a polici. Ani plot zámeckého paláce ve kterém král nebyl ani nepamatují se nesmí fotit. To by totiž byl malér.