Postřehy Stoleté Opice...

Krásné na dovolené tak daleko od domova je poznávání těch kulturních rozdílů. Například fakt, že si nesmíte fotit místní lidi. A když, tak až po dotázání. Jenže to pak znamená za peníze. Dále nesmíte fotit vládní budovy a polici. Ani plot zámeckého paláce ve kterém král nebyl ani nepamatují se nesmí fotit. To by totiž byl malér.

Ale byla tam ještě jedna důležitá skupina. Animační tým. Skupinka asi 16ti mladých mužů a žen, která žila tím, aby zabavili a pobavili hotelové hosty. Za tím účelem měli denně naplánováno asi 20 různých aktivit od klasiky jako akvaaerobic, přes lekce bachaty až k různým společenským hrám.

Hned po příjezdu jsem vyměnila eura za jejich dirhamy. Bohužel jsem měla nejmenší bankovku o hodnotě asi 125 czk. A věděla jsem, že bych portýrovi až nám donese kufr do pokoje měla dát spropitné. Měla jsem dilema, protože takové dýško je přeci jen i na tamější poměry hodně. Dostaly jsme staršího, poměrně malého a hubeného pána. Ten popadl oba naše kufry a vyrazil. Pochopte ten jeden kufr měr skoro třicet kilo. Druhý byl menší, takový ten typ co si můžete vzít do letadla. Ale i ten macek sám by stačil na to, aby se mladý a silný muž zapotil jako prase. Natož tenhle starší pán.

Představte si Avion nebo Olympii bez výloh a regálů jak se vměstná na tržiště schované z části plechovými a zčásti plátěnými střechami. Najdete tam všechno od nábytku, přes oblečení, věc do domácnosti až po potraviny. Problém trochu je, se ve změti uliček zorientovat.