Postřehy Stoleté Opice...

Příprava na expedici probíhala víceméně bez mé účasti. Musela jsem si vydupat aspoň pevný termín. Kluci ladili vozy a Tapír připravoval trasu. Když jsem mu volala, ať mi ji prosím pošle, že by mě to zajímalo, tak mi ji ochotně přislíbil. Je to chlap, takže mi nic neposlal. Jediné co jsem se dozvěděla, bylo, že jedem někam ke Koločavě. Opičák chtěl vidět Černobyl, ale z toho naštěstí sešlo taky. Ve výsledku bylo fajne být ušetřena jakéhokoli plánování. Jedinou mojí starostí bylo si koupit boty do terénu a zavařit dvě sklenice masa. 

Pak přišlo období puberty a mě se nechtělo nosit tanga, batoh Reebok přes jedno rameno, místo Nokie 3310 jsem si vybrala Panasonic, balerínky pro mě nejsou boty, a ani takové ty plastové děrované škrpály, ve kterých v létě běhá každý beachboy "croksy"?!. Ty mi koupila tchýně na chatu a to je jediné místo, kde je užiju. 

Opět jsme vylezli z auta. Já si šla zase sednout na lavičku a pozorovala představení. Opičák se smíchem fotil Tapíra, listujícího manuálem pro výměnu žárovky. Ten začínal Opičákovi vyhrožovat, že ho za ty fotky na té Ukrajině nechá v nejbližším výkopu. (S touhle poruchovostí bude zázrak, jestli tam vůbec dojedeme, pomyslela jsem si, ale nechala si to raději pro sebe.) Podařilo se mi však zjistit, že jsme kdesi u Prešova.

Zdráhavě jsme jako nováčci zůstali ve voze a sám chlapík z kontroly došel k nám, vzal si pasy s papírkem a zalezl do budky. Mezitím došel jiný pán, ptal se kam jedem, po kolikáté tam jedem a tak. Odpověděli jsme mu po pravdě, že do Koločavy, že poprvé a známé nemáme. Pak se vrátil borec s pasy. Po jeho výroku „charašo“ jsme usoudili, že můžeme jet dál. Počkali jsme ještě na Tapíra, se kterým to proběhlo stejně, a vyjeli vzhůru k finální bráně.

Ve spoustě filmů a v ještě větší spoustě knih je upřímnost označována jako ctnost. Je vážená, ceněná a obdivovaná. Upřímní lidé mají upřímné srdce a upřímné úmysly. Jsou popisováni jako dobří přátelé a rádci, jako lidé kterých bychom se měli držet, jako ideální partneři no zkrátka ty kladné postavy. O hláškách typu "Buď ke mě upřímný!" ani nemluvím. Já budu teď taky upřímná...