Postřehy Stoleté Opice...

Otázka "Máš hlad?" případně její konkrétnější variace "Nedala by sis šunku? Je tam šunka!" je položena hned ve dveřích a poté padá na přetřes přibližně co deset minut. Ze začátku je to opravdu potěšující. Kdo by po dlouhé cestě neměl hlad, že? Nicméně po dvě stě padesátém odmítnutí dortíku, jablka, druhé porce králíka, párků, housky se zmíněnou šunkou a zbytku ledničky...

Nevím co všechno ve své historii člověk použil ve snaze odhadnout počasí, ale znám jednu z těch "nej, nej" novinek. Paradoxně ji používá můj šedesátiletý tatínek. Vlastně jich používá několik. Kromě té co se jmenuje jako "chlapík co ke kouzelné lampě přišel", využívá asi ještě další tři zahraniční weby. Listuje satelitními snímky a grafy jako profi meteorolog. Je to plné barviček a dat a tak. Přesto to na otázku jaké bude zítra počasí, neodpovídá přesně. Jako doposud vlastně nic. 

Vždycky se musím smát při poučení "nezadávejte všude stejné heslo a raději si je nikam nepište". Jasně... já si prostě úplně v pohodě zapamatuji 50 hesel a které používám kde. A copak já... co taková moje mamka nebo něčí babička, co si pořídila internet kvůli kontaktu s rodinou. Jako tréning paměti to není zrovna nejefektivnější. Kdybych dostala kačku za každé zapomenuté heslo, ...

...media dnes už nejen žádají komentář na kameru, ale z účelem sdělení více názorů veřejného mínění dokonce čtou příspěvky na sociálních sítích. To zase irituje mě. To nemají co zajímavého hlásit, že čtou komentáře z internetu? Ty si přeci může přečíst každý, kdo chce. Dnes je prostor pro komentáře téměř pod vším včetně reklamy na pleny. A lidé tento prostor překvapivě využívají a píší a píší. 

Domácí pekárny, rýžovary, fritézy, stroje na zmrzlinu...aneb krámy co použijete jednou a pak z nich utíráte prach. Kde se v lidech bere ta touha kupovat tolik spotřebičů? Naši si nikdy nekoupili ani myčku na nádobí. Tatínek prohlásil, že to nádobí bude mýt sám, a tak se také stalo. A věci co si už tedy koupili, pravidelně používali. Nikdy proto moc nevím jak chválit či obdivovat nový krám do bytu, který dělá něco, co by člověk udělat mohl sám a jinak, jen s menší spotřebou elektřiny.

Náhodně vyskakovaly z jeho rohů různé bubliny s instrukcemi, co dělá tohle tlačítko a co tahle ikonka. Z přesvědčení jsem to nečetla a čekala až to zmizí z obrazovky. Pak začalo peklo. Chtěla jsem do seznamu kontaktů a telefon se mě zeptal "Chcete povolit telefonu přístup k seznamu kontaktů?" Co to je proboha za stupidní dotaz?

Nebudu se tu tvářit, že jsem objevila Ameriku. To se děje už dlouho. A je to znát čím dál tím více. Mě to poprvé došlo u videoklipu Pussycat dolls - Jai-ho (nebo tak nějak). Je to písnička k filmu Milionář z chatrče. Nechápala jsem, proč se tam ta pěkná bruneta honí s kameramanem v tramvaji, ale skousla jsem to. Nechápala jsem, proč ty načesané slečny za ní nezpívají také...ale budiž, komparz se hodí. A pak to přišlo.