Postřehy Stoleté Opice...

Už teď mi to přijde vtipné. Dva dny zpátky, jsem byla na konzultaci s přeměření a vysvětlením, co teda budu dělat a co nesmím apod. Začalo to měřením. Na tom přístroji člověk vidí, jak ty hodnoty nabývají a čeká kde se zastaví. Že mi hodnota tuků přeroste hranici normálu, pro mě nebylo překvapení. Ale co mi to vyplivlo za metabolický věk, to mě málem rozplakalo. To jako vážně?

Jeho strategie, jak se mi později svěřil, byla následující. Kráva sice bude v ohradě, ale jen jedna. Zbytek stáda usoudí, že má jít dál a půjde. Až stádo poodejde, Opičák pustí ojedinělou krávu a ta se sama dobrovolně vydá za stádem. Dobrý ne? Ani náhodou! Stalo se to takhle…

Na hranicích jsme už byli zběhlí. Tentokrát doopravdy. Maník se samopalem nám dal lísteček, jedno razítko, druhé razítko, kontrola snad ani nebyla, druhý borec se samopalem a naši slovenští bratia! Tam si Tapír všimnul velikých rentgenů, kterými se projíždělo směrem k bráně. Jinými slovy, to schovávání bylo k …. Pak vedli hoši přes vysílačku konverzaci na téma, „pašujeme, to je prča“ z čehož jsem byla opravdu dost nervózní. Když mají rentgen, tak co by neodposlouchávali i vysílačku?